Numero uno! Taková je dnes pozice Slovenska ve světě. Bohužel v disciplínách, ve kterých se ostatní země nikdy nechtěly ocitnout. Slovensko je jedinou zemí na světě, která se distancovala od nových zdravotnických postupů WHO, které mají zajistit, aby svět dokázal v případě nové globální pandemie společně rychleji reagovat. A chcete vědět, jak hlasovala Severní Korea? Hlasovala PRO. První občan EU, který bojoval za Rusko a byl zajat ukrajinskými vojáky, byl - Slovák. Shodou okolností mladistvý vrah, satanista a nyní žoldák ve službách Ruska. Ukrajinská tajná služba umožnila DenníkuN rozhovor s ním, ale na žoldákovu předchozí minulost upozornili čtenáři v diskusi pod článkem. Teprve na jejím základě DenníkN článek upravil a doplnil.

Ani na tuto otázku nenajdete na Slovensku odpověď. Nejvýchodněji položená západní gotická katedrála se nachází v Košicích - na východě Slovenska. Některé elity vznosně hovoří o směřování na západ a o hodnotách liberální demokracie. Ale dál než na okraji Bratislavy to nikoho nezajímá. Slovensko je „melting pot“ různých názorových proudů a jedinou jistotou je jejich nestabilita. Příkladem je maďarská menšina na jihu Slovenska. Velmi dlouho byla nositelem západní demokratické orientace. V boji s Mečiarem sehráli maďarští politici nezastupitelnou roli. Dnes však stojí na přesně opačné straně, jednají pod vlivem V. Orbána a velmi se jim líbí politika R. Fica. Podobnou cestou se vydali i křesťanští demokraté, kteří dnes v parlamentu tvoří záložní řešení pro případ, že by se nacionalisté (SNS) utrhli ze řetězu. Ekonomicky je Slovensko na kolenou, ale to nikoho netrápí. Myšlenka sociálního státu severského typu se zvrhla v dávky, přídavky, třinácté důchody a jednorázové vyplácení podpor - zejména před volbami, což je téměř každý rok. Nejhorší je, že Slovensko a jeho reprezentace nedokáže definovat, kam směřuje, čeho chce vlastně dosáhnout a kam vlastně patří. Slovensko je zemí, kde i kompas ukazuje jiný sever,
než je obvyklé.

Linie násilí a agrese se táhne celou historií samostatného Slovenska. Od únosu prezidentova syna, přes vraždu R. Remiáše, zmizení některých novinářů (P. Rýpal, M. Pejko), vraždu J. Kuciaka a jeho snoubenky, bitku bývalého premiéra I. Matoviče s bývalým ministrem vnitra R. Kaliňákem před Úřadem vlády až po atentát na premiéra. Celá společnost hrubne a stává se vulgární. Nenávist, závist a zákeřnost se staly součástí každodenního života. Je to postupný plíživý trend, který nahlodává samu podstatu slovenské společnosti. Nemožno očekávat, že se zjeví Spasitel a vše se v dobré obrátí. Slovákům dnes nemůže pomoct nikdo jiný, jenom Slováci. Bude to dlouhá a bolestivá cesta, ale jinou možnost Slovensko nemá.

Obraz Slovenska jako bukolické země plné ovcí, brynzových halušek, krásné přírody, ještě krásnějších žen a tvrdého alkoholu byla vždycky falešná. Ale jako klišé to celé roky fungovalo. Nyní z této představy zbyly jen střepiny a podivná pachuť.

Kontroverzní poslanec SNS R. Huliak, který je zároveň starostou rázovité obce Očová, střelil medvěda. Je to již druhý medvěd, který v okolí Očové padl. Rudo okamžitě oznámil, že plní volební program a chrání občany před nebezpečím. Mezi "borci" v SNS probíhá lítý boj o to, kdo další střelí medvěda. Ozvali se bratři Kuffové, Taraba zvažuje a Danko určitě nezůstane pozadu. V řadách SNS je malá armáda lovců a pytláků, která čeká na svoji příležitost. Je docela možné, že pořadí odstřelů bude podle toho, kdo kolik přispěl SNS na volby. Rudo dal 200 tisíc eur, i když nemůže doložit, jak si je údajně vydělal. Ale tím se nikdo nezabývá. Stejně tak nikomu nevadí, že zákon o odstřelu problémových medvědů bude přijat v nejbližších dnech, ale už "jedeme", jako by byl dávno schválen. Medvědi jsou skutečným problémem, který dlouhodobě trápí obyvatele menších i větších obcí. Pouze SNS to využila jako záminku k získání loveckých trofejí. Zda to vyřeší střety lidí s medvědy, bafuňáři z SNS neřeší. Jak se říká na východě Slovenska: I tak še da. (překlad: I tak se dá.)

R. Fico okamžitě pochopil, že sbírka na munici pro Ukrajinu je především protestem proti němu a jeho vládě. Více než 4 miliony eur (cca 100 milionů Kč) během dvou týdnů dělá ze sbírky nepřehlédnutelnou událost. Fica rozčílila hlavně pozitivní mezinárodní reakce a její poselství: Občané nesouhlasí s postojem vlády... a vyjádřili to penězi. To už Fico nemohl překousnout. Nyní si již nehraje na demokrata jako při opozičních protestech, kdy tvrdil, že občané mají právo protestovat a vyjádřit svůj názor. Spočítal, že 155mm dělostřeleckou munici v hodnotě 4 mega vystřílí Ukrajinci za jedno odpoledne. Celou sbírku proto ironicky bagatelizoval s tím, že to byl, jak říkají bratři Češi: "Prd ve Stromovce". Tím jen zdůraznil morální převahu a sílu celé sbírky.

Většinovým pocitem slovenské společnosti je skepse a zklamání. Funkčnost státu se nezlepšila, spíše se zhoršuje. Ať si vyberete kteroukoli oblast, najdete dlouhodobě neřešené problémy, investiční dluhy, improvizaci, nebo v horším případě rezignaci. Koalice deklaruje, že bojuje za zájmy Slovenska, opozice se děsí příchodu Armagedonu. Jednou jsou evropské dotace zcela ztraceny, aby o pár dní později Fico s Jourovou hovořili o společném úsilí, aby se neztratilo ani euro. Pro jednou nemáme téměř žádné vybavení pro armádu a de facto ani možnost pomoci spojencům v případě vojenského konfliktu. Pak generální štáb referuje o tom, jak cvičíme s novými tanky Leopard a jak se tím zvýšily schopnosti naší armády ve srovnání s dobou, kdy jsme měli ruské T-72. Na Ukrajinu nepošleme ani jeden náboj, ale zbrojovky hlásí rekordní zisky, zvýšenou výrobu a nové obří zakázky - pro Ukrajinu. Koaliční cynici tvrdí, že jen plní to, co slíbili před volbami a "národ to chce". Většinou se zaklínají mantrou, že Slovensko konečně potřebuje pokoj a klid (tedy po chaosu Matoviče, Hegera a Ódora). Realita je však plná nepokojů, konfliktů a zmatků. Občané ztratili orientaci a tiše se ptají sami sebe: "Co jsme to vlastně chtěli?"

Mluvit o rozdělené společnosti je otřepané klišé. Na Slovensku však společnost rozdělená není. Rozpadla se podél jednotlivých tektonických zlomů. Vznikly nesourodé skupiny, které do sebe narážejí, a tak můžeme na Slovensku pozorovat silnější i slabší zemětřesení. Ta se nedají vyřešit
ani uklidnit. Vyskytují se v nepravidelných a nevyzpytatelných cyklech. Volby, schvalování zákonů, výstřelky pseudopolitických osobností, kupování volebních uskupení prostřednictvím různých druhů sociálních "dárečků" – to vše jsou platformy pro bojovné střety, které nemají konce ani východiska. Slovensko neví, co chce, kam patří a kam směřuje. Jedinou jistotou jsou zemětřesení a stále silnější volání po klidu, které paradoxně vyvolává ještě silnější zemětřesení. Slovensku přestávají rozumět i lidé, kteří chtějí věci změnit k lepšímu.

Nudná a nevýrazná prezidentská kampaň se ve svém finále změnila v hysterickou nenávistnou válku. Její výsledek nepřinesl ani klid, ani pokoj. Válka pokračuje s ještě větší intenzitou. Emoce jsou příliš vyhrocené a média, politici a bohužel i občané dávají své postoje najevo stále ostřeji. Vládnoucí koalice nemá vůli ani plán, jak situaci uklidnit. Premiér říká, že budou následovat tvrdé a rozhodné kroky. Opozice na to reaguje vyhrocenými výroky. Válka emocí pokračuje a předvolební kampaň jako nenasytná příšera dostává novou potravu. Eurovolby jsou další fází stupňujícího se konfliktu. A džin negativních emocí má bohatou hostinu...