Nejlepší na světě je...

V závěru mandátu prezidentky Z. Čaputové se někteří protokoláři odhodlali k mírné kritice. Vysvětlili, že „faux pas“ na pohřbu královny Alžběty II. při označení jejího partnera Juraje Rizmana za slovenského prezidenta nebylo faux pas britské strany, ale slovenské prezidentky. Na tak významnou událost neměla jít se svým partnerem nebo přítelem. Na oslavách Dne D to bylo ještě více zdůrazněno, když byl J. Rizman označen za jejího manžela. S novým prezidentem takový problém jistě nenastane. Partnera ani manželku nemá a mít nebude. Ale problém s protokolem má slovenská reprezentace neustále. Uvidíme, co přinese nový prezident a jeho tým.

Jako vždy a stále jinak

Eurovolby dopadly úplně jinak, než všichni čekali. Jak všichni čekali, video R.Fica zásadně ovlivnilo výsledek voleb. Jenom jinak, než se čekalo. Cynický mocenský pragmatismus, označení opozice jako viníka atentátu a temný příslib totálního ovládnutí státu způsobily mobilizaci voličů - ale opozice. Proto zvítězilo Progresivní Slovensko, které mělo bezradné a nevýrazné lídry (Šimečka, Odór), ale hrůza z R. Fica zafungovala. Totálně propadly tzv. tradiční demokratické strany - SaS, Demokrati, Slovensko (bývalé OĽANO I.Matoviče) i maďarská Aliancia. V těchto volbách se kanibalizovaly politické dvojičky - liberální Progresivní Slovensko zničilo SaS R. Sulíka, nacionalistická Republika vygumovala SNS A. Danka, konzervativní KDH získalo hlasy strany Slovensko I. Matoviče.

Specifická situace je ve vztahu strany Smer a Hlas. Část voličů Hlasu oslovil R.Fico a další část zmizela vinou kampaně. P. Topinka se s vymýšlením strategie kampaně příliš nepáral. Zkopíroval kampaň ANO a neuvědomil si, že téma migrantů a podpory Ukrajinců na úkor důchodců autenticky a dlouhodobě prosazuje strana Republika. Doteď umírněný a proevropsky Hlas najednou mátl svého voliče xenofobní rétorikou. A tak i dopadl, získal 1 mandát a může být rád, že vůbec přelezl 5% hranici. Je možné, že tím odstartoval pád preferencí strany po odchodu P. Pellegriniho do prezidentského paláce.

Aspoň jedna jistota

Slovenské volby mají jednu zvláštnost. Moratorium se vždycky prodlouží, protože v nějaké vesnici dojde k incidentu. Teď to byl „bílý prášek“ ve volebních lístcích v Palárikově. Ukázalo se, že to byl jen škrob. Ale volební místnosti musely být uzavřeny, a to zde prodloužilo volby o tři hodiny. A že je ve volební komisi někdo pod vlivem alkoholu, je také jistota. Tentokrát to byl předseda volební komise v Trnavě.

Velký skandál v ministraně

Anna Belousovová, známá svým konfliktem s J. Slotou a také bývalá a jediná předsedkyně SNS, je nyní šéfkou ministrany Alternativa pro Slovensko. Tuto stranu založil Pavel V. Podolay, v minulosti kandidoval za SaS a byl také členem německé Alternativy pro Německo, odtud název slovenské Alternativy. A. Belousovová nicméně kandiduje za stranu Republika. Podolay podává žalobu a trestní oznámení. A. Belousovová stáhla kandidátku Alternativy pro Slovensko do eurovoleb, a to i přes předběžné opatření a předcházející registraci. Samotné stažení kandidátky bylo schváleno až na třetí pokus kvůli různým nesrovnalostem. Pokud by se prokázalo, že skutečně došlo k podvodu, hrozí, že by se volby do Evropského parlamentu musely opakovat. A Slovensko by opět potvrdilo svou pozici „numero uno“...

Stačí jenom video

Video s R. Ficem a jeho fotka při hlasování v nemocnici byly hlavní událostí celé kampaně před eurovolbami. Pozice R. Fica a Smeru je nyní jasná. Atentát spáchal opoziční aktivista, západní země nechtějí mír a R. Fico se zhruba za měsíc vrátí k plnému výkonu. A pak všichni uvidí, jak se vládne na Slovensku. A nebude to hezký příběh...

Danko navždy předsedou

Už velmi dlouho se ví, že A. Danko chce získat post předsedy parlamentu. Strana Hlas se naivně odvolává na znění koaliční smlouvy. A. Danko s jasnou podporou dominantní strany Smer bezostyšně prohlašuje, že bude šéfem parlamentu. Že je v koaliční smlouvě něco jiného? Koho to zajímá? Že ve volbách získal jen 5,6 %? No a co? Danko chce a bude předsedou a basta.

Šutaj Eštok a vysoká politika

Matúš má impozantní bicepsy a dobrou postavu. Mluví ostře a rázně. Nyní je předsedou významné koaliční strany Hlas. Je součastí vysoké slovenské politiky. Jako šestatřicetiletý má předpoklady stát se novou politickou „hvězdou“. No, jen by nesměl být ve společnosti skutečných politických těžkých vah a predátorů, jako jsou R. Fico a R. Kaliňák. Jak se říká na Slovensku, „ti neznají bratra“. Matúš nemá na to, aby se v této skupině prosadil. Oba mocní hráči R&R mu dali možnost zkusit, „jak chutná moc“.

Matúš získal pocit, že patří do mocenského kartelu, a nepochopil, že mu byla svěřena pouze role užitečného idiota. Dokud plnil očekávání a čistil policii, bylo vše v pořádku. Jenže pak přišel atentát a Matúš, plný emocí a strachu, reagoval jako naivní začátečník. Nepochopil, že jako ministr vnitra má ve svém resortu obrovský problém, kvůli kterému je v normálních zemích zvykem odstoupit z funkce. Zašel ještě dál a s veškerou svou autoritou se zastal šéfa ochranky, kterého sám jmenoval. Tvrdí, že ochranka udělala vše, co bylo nutné, a svým zásahem de facto zachránila premiérovi život. To je však neudržitelný postoj. Kdyby měl alespoň špetku politického instinktu, okamžitě by šéfa ochranky odvolal, čímž by odpovědnost „odklonil“ na někoho jiného. Mohl zvolit i elegantní řešení a jemně svého stranického nominanta přesvědčit, aby se vzdal funkce sám. Mohl by to prezentovat jako projev „nové politické kultury“, jak je na Slovensku zvykem. Ale Matúš nebyl schopen ani ochoten to promyslet a neměl kolem sebe nikoho, kdo by mu to poradil. Opírá se o vyjádření R. Kaliňáka, který řekl, že „zatím nevidí důvod k rezignaci ministra vnitra“. To bylo a je pro Matúše určující.

Také situace ve straně Hlas je poznamenána amatérismem a malou politickou prozíravostí. Matúš byl favoritem Pelleho na post předsedy strany. Sám Pelle však špatně odhadl reakci stran Smer a SNS na společnou iniciativu s prezidentkou Z. Čaputovou svolat kulatý stůl politických stran k uklidnění situace po atentátu. Varovné světýlko, že právě utrpěl svou první politickou porážku a ještě ani nenastoupil do úřadu, mu nezasvítilo. A tuto porážku mu způsobili jeho koaliční partneři. Kdyby uvažoval o nové situaci, nikdy by Matuše na post předsedu strany nedoporučil Tady už nešlo o osobní vztahy a vzájemnou loajalitu. Výsledkem je, že předsedou Hlasu se stal oslabený a nezkušený politický hráč. A to Pelle nedocenil. Jako Damoklův meč nad ním visí politická odpovědnost za atentát. A R. Fico už naznačil, že atentát nebyl útokem osamělého vlka, jak tvrdil Matúš. Fico za ním vidí širší okruh lidí.

A R. Kaliňák jednoznačně podpořil ambice A. Danka na post předsedy parlamentu s tím, že po zvolení prezidenta a atentátu se mocensko-politická situace změnila. Matúš sebevědomě odpověděl, že si nevšiml, že by strana Smer nabízela Kaliňákův post ministra obrany.

A jak to všechno dopadne? Jednoduše! A. Danko bude předsedou parlamentu a Matúš bude rád, když to ve straně ustojí. V posledních hodinách rozhodování o možném předsedovi Pelle chvíli zvažoval, že vhodným kandidátem by mohl být E. Tomáš - úspěšný ministr sociálních věcí. A Erik nezapomíná. Zde by se Matúšovi nemuselo vyplatit, že jako každý správný slovenský politický mačo má „vedlejšák“. Ale ve své bohorovnosti si našel „přítelkyni“ ve stranických řadách. Možností, jak na nového předsedu Hlasu tlačit, je tedy víc než dost. Kdyby měl stejně silné politické bicepsy jako ty skutečné, asi by to ustál, ale na politického novice je to nezvládnutelná pozice.

Bratranec zradil

Trnavský primátor Jozef Viskupič, bratranec I. Matoviče, podpořil v evropských volbách kandidáty strany Progresivní Slovensko. V parlamentních volbách kandidoval za OĽANO I. Matoviče, mandát však nezískal. Kromě rodinných vazeb spojovalo J. Viskupiče a I. Matoviče i jejich společné podnikání v oblasti inzertních novin, které bylo velmi úspěšné. Přesto se původní konzervativec Jozef „Jofo“ Viskupič rozhodl pro novou politickou kariéru v liberálním Progresivním Slovensku.

Z dobře informovaných kruhů...

Poměrně dobře informované zdroje z bratislavské kavárny tvrdí, že se rýsuje zajímavé spojenectví. V Česku je sociální demokracie už dávno v troskách, naopak Slovensko má dvě úspěšné soc-dem strany. Hovoří se o možném přeshraničním spojení. Jako první s takovou myšlenkou přišel M. Hašek, ale na jeho „udičku“ založit český Smer nikdo neskočil. Nyní se hovoří o spojení ČSSD J. Paroubka a strany Hlas M.Šutaje Eštoka.